Leden 2006

Už nikdy víc...

30. ledna 2006 v 21:42 | My heart |  Feelings
Už nikdy letmé polibky....
překvapené polibky...
smířené polibky...
ustrašené polibky.....
zamilované polibky...
radostné polibky...
odhalující polibky....
ochraňující polibky..
vášnivé polibky.....
vítané polibky....
nebezpečné polibky..
pálivé polibky...
spalující polibky....

Valentýn..no comment..

30. ledna 2006 v 21:30 | R. |  Feelings
No podle mě další stupidní svátek, další den v roce kdy se lidi tváří jak se mají rádi a zvlášt tady u nás. Nevim proč by měl být svátek zamilovaných, když můžu tomu druhýmu říct a dát mu kdykoliv něco co ho potěší ať už to bude čokoláda, přáníčko, kytka či jen něco pro štěstí a nevim proč by měl být proto zvláštní den. Takových zvláštních dnů můžu mít klidně celý rok když budu chtít.. ach joo...:((

Jeden idiot větší než druhej....

30. ledna 2006 v 21:20 | Mé drahé já |  Feelings
No tak nechci nikoho urážet, vás chlapy ale na chvíli musím. No tam kde bydlím a jak tak kolem sebe koukám, tak narážím na idiota jednoho vedle druhýho. Já si nemůžu prostě pomoct. Normální kluk je zadanej a má nějakou semetriku a nebo prostě nevim... Tu akorát zbyly typy který si já rozděluju do speciálních kategorií:
a) chytrý až moc
b) namyšlenej blbeček
c) d***
d) nejsem hezkej ale namyšlenej jsem
e) no krize...
Ach jo nebo jsem já moc vybíravá. Jako dá se říct o kluky nouzi nemam, nemusí bejt extra hezkej ale aspon v hlavě něco musí mít. No tak jak koukam tak akorát .. bud se mi jeden ptá jestli vim co je to a pak tohle, druhej zase ze mě udělá bůh ví co a další si myslí že se předvede a já to zbaštim... Copak neexistuje normální kluk?????????..........

My first capuccino

24. ledna 2006 v 20:53 | Radushka |  Dumání
No kdo by to byl řekl, ale dneska jsem měla svoje první kapučíno v životě, ve svých 20-ti letech, já ho dříve nepila vůbec...a dneska nějaký jsem zahlídla s čokoládou a tak jsem si řekla že to risknu no ..hmm..vysypala jsem obsah sáčku do hrníčku a zalila horkou vodou,.. ty jo skoro jak v reklamě na NEscafé.. caféééé...ta vůně, ta aromatická chuť..no prostě bomba..
No možná dospěju i tak daleko že když s někým půjdu na kávu že si ji opravdu dám místo minerálky a můžu tak říct, jsem konečně dospělá :D
No taky by to chtělo k tomu ještě to cígo a záchvaty nervozity, tlukot srdce a takový to co ke kávě všecko patří, stres, únava, úzkost:D tywe..to je skoro jak další reklama..fuuuuuuj komerce...
no tak přeju všem pijákům kávy .. "Kafééé neskafééééé".. dobrou chuť..

Snowday

23. ledna 2006 v 21:59 | Radushka |  Zážitky
HJůůůůůů to byla paráda..sluníčko a spoustu sněhu všude kam se podíváš vpravo, vlevo na stranu dolů pod sebe..no ve všech směrech..prostě krása a k tomu jemný mrazík a sluníčko :)
byla jsem tam sice s mamkou ale i tak snowday stál za to. Nasedli jsme ráno do našeho super autíčka a vyrazili na cestu, sice to trvalo trochu dýl, jelikož na silnici bylo mooooc sněhu (jediné místo kde by být nemusel) ale naše super fáro to zvládlo levou zadní :)
Jak jsme dojeli tak šupem jsem se převlíkla a hurá na svah, lidi skoro spíš vůbec žádný no pohádka.. jen to že na sedačce sem mrzla, protože než to vyjede nahoru to je poděl ...ale což.. a to bylo nahoru a dolů...nasadit prkno a hurá dolůůů..ani vám nemůžu pořádně popsat ten pocit jakej zažívám, když jedu rychle a pořádně (zase jako šupem dolů jenom rovně nejezdím to umí každej blbec) ...pro mě je to strašný adrenalin a krása co teď v životě mam..
Nejlepší pocit mam, když vyjedu z lesa , svítí sluníčko a předemnou prázdná louka nebo-li kopec sníh se leskne a já vim že můžu jet rychle a pomalu a dělat rychlý obloučky pomalý, prostě správnej freeride... a dotknout se země v obloučcích...prostě nádhera...Miluju tě prkno moje...
Pár foteček jak to vypadalo najdete v galerce..

I'm With You

21. ledna 2006 v 14:34 | My Mind |  Songy
I'm Standing on a bridge
I'm waitin in the dark
I thought that you'd be here by now
Theres nothing but the rain
No footsteps on the ground
I'm listening but theres no sound
Isn't anyone tryin to find me?
Won't somebody come take me home

It's a damn cold night
Trying to figure out this life
Wont you take me by the hand
take me somewhere new
I dont know who you are
but I... I'm with you
im looking for a place
searching for a face
is anybody here i know
cause nothings going right
and everythigns a mess
and no one likes to be alone



Neviditelný hranolky

16. ledna 2006 v 21:33 | Mé drahé já |  Zážitky
Hééééééj dneska byl úspěšný den, no prostě super.... akorát detail no není to s kým sdílet tu radost tak aspoň takhle.
Tak ráno že si pudu pro zápočet z matiky ( jako že ukecám jeden bod a učitel nikde no) což jsem potkala na chodbě kámošku a chvíli jsme kecali, no hmm sem si myslela že už si tu látku na odpolední zkoušku asi už nestihnu přečíst. No nic, jukla jsem do prvního patra a tam nikde nikdo..tak jsem šla na chodský námko že si pudu pro novou občanku a tam zase cedule že to přešoupli na námko kuaa.tak holt zpátky do školy..juknout na termíny z fyziky a pak na náměstí..
Dojedu tam a zjistím, že je to úplně nový a neorientuju se tam, ihned u vchodu mi nějaká paní vrazila do ruky hned žádost at to vyplním,tak jo a pak jsem si vyndala fotku a dostala lísteček...148 číslo super hmm.předemnou je ještě tak 22 lidí, super tak čekám hodinu než přijdu na řadu, ale musím říct že to docela rychle uteklo..
Pak se na světelné tabuli objevilo moje čísílko a šla jsem tam, super..sama v u okýnka, strašně je to super jak to tam udělali pro soukromí lidí :)) no nic paní si opsala údaje a hned starou občanku mi vrátila zpátky.No super a ozval se žaludek, hlad :)) zima jako kráva tak jsem skákla do Meka :D
Heeej stoupla jsem si k pokladní, taková milá slečna tam byla, jsem ji pomalu řekla že chci obyčejnýho hamburgra a pak že si k tomu dam ovocný sáček a pak pití a v tu mi skočila do řeči a prej ..když si to dáš v happymeelu budeš to mít i s hračkou :D a já tak jo a obě jsme dostali záchvat smíchu :D No a ještě se mi zeptala co chci na hranolky jestli kečup nebo tatarku a já si řekla no tak jeste dostanu k tomu hranolky :)) super :D šla jsem si sednout nu tak jsem si vyndala hambáče a pak sáček a hledám hranolky a ty nikde???? Kde jsou nejsou v druhém sáčku?? Nene nebyly tam vůbec ty bláho jsou asi neviditelný :D no tak jo..dala jsem si je... chutnaly mi moc :D nu nakonec to nejlepší jsem dostala hračku ..rytíře na koni z filmu Letopisy Narnie :D heeeeeej a šla jsem na zkoušku chvíli jsem s tim tam blbla a pak hurá na zkoušku..heej a úspěšně supeeeeeeeeer za 3 jsem hovado :D

Blogy

15. ledna 2006 v 21:31 | Já |  Dumání
No tak si zase pročítam net místo učení, jenže mě to nějak už nebere no..Tak jsem zjistila že z blogama vyrazili už i na jiných serverech..hmm konkurence je veliká :D
Jsem jich prohlídla už tolik a jeden hezčí než druhej, kéž bych neviděla všechny který existujou to bych asi prohlížela do nekonečna :D ale to člověk pořád hledá jak to vylepšit, já už nevim, ale něco by to chtělo..fakt jeden hezčí než druhej....chyop...

Heh.. jak se jmenujou ty články

14. ledna 2006 v 20:14 | Raduška |  Feelings
Když sem mam něco psát tak stejně pořád nevim jak se ty články mají jmenovat aby už nadpis o něčem byl a vědělo se co se má čekat a zároveň to bylo trochu originální ....Tož můj problém :)
No ale když se zase tak ohlídnu tak je to celkem fuk .Jediný co jsem tak nějak chtěla napsat že když máte strašně moc času a nemáte co napráci tak je to takový divný. Já jak mam teď zkouškový tak musím teda holt dřepět doma a učit se no, je toho fakt moc a krátká doba na to. Tak ráno vstanu chvíli mi trvá než se nějak dam do kupy a začnu se učit, nu a večer když mi to už moc do tý hlavy neleze tak sedím u netu a projíždím kde co a tak a najednou si uvědomim že den co den mam stejný, ráno vstát učit se a zase jít spát. A pak mi najednou dojde že mi vlastně všechno utíká den za dnem a strašně to letí ....je to hrozný...Co se mi tak může stát??
Den za dnem ..t jooo... žádný zážitek..čas utíká .je to hrůza si to uvědomit....A tim se život mi krátí taky, hrůza...

Next time

14. ledna 2006 v 19:33 | Radushka |  Různé
Tak po dlouhý době jsem se rozhodla že taky přispěju do mlýna.. krom toho že mi škola teď nejvíc otravuje život. ach jo. No zkouškový je fakt těžký to už tady sranda končí.
No zkouška z geo (Vědy o zemi) tragédie ach jo..to když si člověk přečetl to zadání tak chvíli něvěděl co tam má doplňovat, jestli slova a nebo slovesa no fakt kokotina největší.. kua a 10 bodů mi chybělo k vytouženému cílu, do háje takhle se to budu učit zase celý znova:(
No další pátek jsem šla na zkoušku z MG matematická geografie no jako předmět taky o ničem, pořád se tam počítá nějaký úhly dopadu či co a kua tady mi chyběli 3 body a taky jdu úspěšně na to znova. No taky se říká že opakování je matka moudrosti že jo..
Ach jo .. ale zase když se mi to všechno povede tak budu mít celej únor prázdniny a nebudu nic dělat a budu se fláákat. supeeeeeeeeeer jupííííííí :D
A nebo přijde ta druhá varianta a to že si budu hledat práci, aspon jsem si zkusila jaký to je na vejšce..

Statečné srdce

7. ledna 2006 v 0:13 | M G |  Dumání
Broken Heart is my heart.. no no non no no cryyyyyyyyyy...
Ne kdepak, zpívat nebudu ani přepisovat děj známého filmu s Mellem Gibsonem, ani náhodou :) Takovou radost vám neudělám. Spíš tu mam něco lepšího. Můžete hádat jestli to je pohádka, skutečnost a nebo jen výmysl .... to záleží na vás...
Podívejme se do obyčejného města. Je úplně obyčejné, ničím vás nenadchne ani neobrátí vzhůru nohama. Jsou v něm prostí lidé, dny plynou jako každý jiný. Každý má svou práci a svůj život. Žije tu ale jedna dívka, která celý život o něčem sní a touží. Je něčím zvláštní. Nevím, snad svým vzledem či názory, chováním nebo svým jednáním ? ? Naopak to nikdo netuší, mají ji tu všichni rádi. Dokonce i s někým chodí.
Když byla malá vždy se snažila dělat to co má a tak jak ji rodiče naučili a vychovali. Nene, žádná šprtka ani puťka domácí to nebyla.Prostě obyčejná holka. Neměla to ale lehké. Když byla malá, hodně jí lidé ubližovali. Nevěděla co má dělat, tak doma plakala a plakala. Snažila se s tím, ale nějak poprat. Sice néé třebas úspěšně ale prostě za každou cenu. Každá zkušenost ať už je zlá nebo ne tak vás něčim poučí a pak se od něčeho musíte odrazit a posunout se dál, tak jako ona.
Když vyrostla tak si myslela, že toho ubližování už bylo dost, ale ne.Našli se i tací, kteří ji ubližovali dál a dál. Ona ale neustoupila, prala se s tím dál co jí síly stačily. Jo, třeba někdo by to vzdal a nebo si řekl, život nejde už asi končí. Ale ne. Na její povaze bylo to i když byla slabá tak se nevzdávala. Až po určité době potkala člověka který ji pomohl a obrátil život naruby. Dostala dobrou nabídku podívat se do světa, vzala ji.
Potkala různé lidi, prošla krušným rokem i vztahy. Doba a měsíc a krok co krok tak cesta se zhoršovala. Chtěla pít, ale ne. Prostě v hloubce své duše pořád a pořád v něco doufala, snad ve zlepšení, v lepší časy, co já vím. To v ní bylo pořád i když se to hrouilo kolem a zdál se konec.
Vrátila se, našla novou lásku, nový život. Dosáhla svých cílů a snů. To je snad to nejúžasnější co může být.. Splnit si vše o čem člověk sní a touží a vědět že to máá...

Je konec

6. ledna 2006 v 23:29 | Aluška |  Feelings
Tak uff.. je konec.. musí to tak být??Ve čtvrtek jsem byla u kamaráda doma,kamarád ze střední a přímo ze třídy a taky ten jeden jediný...No prostě bylo to fajn, jsme se už dřív domluvili od jisté doby co jsme spolu vedli docela upřímný rozhovor, no prostě, bylo to moc fajn..Mi slíbil že mi pomůže s matikou, fakt moje poslední záchrana, a opravdu pomohl mi. Fakt že jo, fakt mi to vysvětlil, chvíli jsme seděli a pak zase chvíli počítali a pak zase koukali na telku chvíli , fakt fajn. No nejhorší je, že chvíle, který vám příjdou nádherný strašně rychle utíkají a nechcete aby to skončilo, ale ono musí. Tak nastal čas mého odchodu.
Rozloučili jsme se a já šla domů. V tu chvíli mi došlo, že už je konec...šance a njakých hloupých nadějí o něčem snít. Taky mi došlo, že jsem svoji šanci fakt promarnila a úplně nesmyslně..jenom proto že jsem se bála zeptat, teď jsem mohla být úplně někde jinde, ale co stalo stalo se, třeba to tak mělo být, každopádně jsem poslouchala co mi radí moje hlava..no aspoň vidím že to bylo špatně.. že jsem měla poslouchat něco jinýho.. i kdyby to měl být špatný výsledek pro mě...ale aspoň to zkusit a nebát se...
Vím, jaký to je když je člověk zamilovaný a to moc a nejde to nějak zastavit ani ovládnout, prostě tě to chytne a už nepustí, ale jo buď za rok a nebo už nikdy a nebo za měsíc..ale nikdy nevíš jestli to přijde a nebo ne..
Když si člověk myslí, že už prošel něčím zlým tak že je to pryč a už se to nevrátí ale když se zlá situace zase objeví, teprve pak se zase vzpomínky i na to zlé objeví a pak si uvědomí jakou cestu už musel urazit aby se dostal přímo sem..tam kde je teď..Proto tedy říkám sbohem..a otáčím list mé knížky.. a zkouším číst znova...

Who I Am

4. ledna 2006 v 19:49 | R. |  Songy
Jestliže se dožiju 100
nikdy neuvidím 7 divů světa,
bude to v pořádku. . . .
Jestliže neudělám velký spolek
nezískám Grammy,
je to právě taky fajn . . .
protože já vím přesně kdo jsem.
Ch: Jsem Rosemary vnučka
jsem hněvající se obrázek mého otce,
když den je u konce, moje maminka je stále můj největší fanoušek
někdy jsem bezradná a jsem nemotorná,
ale mám přátele co mě milují,
a oni právě vědí že stojím
a všechny části mě je právě to kdo já jsem.
Když udělám velkou chybu
Když padnu přímo na obličej
já vím že to bude v pořádku
Měla by má nabídka srdce zlomit,
Budu plakat tyto známé kapky
I bude mi fajn
Protože nic nezmění to kdo já jsem.
Jsem svatá a hříšnice,
Jsem smolař, jsem vítěz,
Jsem stálá a nestabilní,
Jsem mladá a nadaná

Já už nevím co dál.

3. ledna 2006 v 20:32 | R.
Dá se to tak nazvat?Asi jo. Nový rok se přehoupnul, no sláva.Ale jak tak vidím tak nic novýho asi na mě nečeká. :(
Snad jen zkoušky. no doufam že ty aspoň nějak zvládnu. Kromě toho že je den stejný jako ty ostatní, vzbudím se, jdu se učit a pak je najednou konec dne. Stačí se uprostřed noci vzbudit a začít se klepat, to se pak člověk bojí i usnout. Si najednou uvědomíte, že vám něco chybí, něco postrádáte a nevíte co a nejde to vrátit. Pak vám dojde, že nemáte ani o koho se opřít a kdyby se s vámi něco stalo tak vlastně není to komu napsat, protože to vlastně ani nikoho nezajímá. A co vám zbylo ?? Vůbec nic.. jste sami jako ten kůl v plotě .. snažíte se ale k čemu na co? stejně víte, že na vás doma nikdo nečeká a že dnes večer vám nikdo nezavolá. Váš úspěch neocení, tak proč se snažit. Komu oznámit že se vám něco povedlo po čem jste už tak dlouho toužili??
Je vám tak smutno že je vám všechno jedno a už ani nevíte po čem jste toužili a o čem jste snili. Nejhorší je že člověk kterýho jste milovali, tak během dvou měsíců už vás nezná, neví pomalu kdo jste... nejhorší co na světě snad může být...vás opustí milovaný člověk..nevíte proč, kdy.. z účelu?... jste bezradní..
Přátelé??? Co to je??Měli by pomoci, ale když skuteční přátelé nejsou, kam se obrátit? to zase si člověk musí pomoct sám, sám se odrazit ode dna...ale nejde to..tak lehce ne.. něco vás sráží stále dolů a nevíte jak se toho zbavit.. bolí to moc...a v samotě ještě víc...
Bolest víc bolí a drásá, když víte že milovaná osoba hned vás vyměnila,má náhradu... si pak řeknete proč?? to pak nikdy nemiloval a nebo se jen tak tvářil...nemůžu lásku jen tak zmačkat a zahodit nebo snad ano?Když miluju tak celým srdíčke, hlavou a tělem a ne jen tak na oko.. to nejde.. copak to byly jen lži??jen slova bez duchu bez smyslu ?? nevím..
To co po čem toužím, aby mé srdce bylo slepeno... a mohla bych zase doufat a cítit to teplo u svýho těla a doteky ...Mám snad potkat nového člověka?? Ránu nezacelí, jen zpola.. Snad taky jednou věřit v to bych chtěla..a aspoň jednou zase říct: ,,Miluji tě....
čas zahojí jizvy...ale šrám na srdci stejně zůstane..